KL Mauthausen

Do povědomí našich občanu i obyvatel celé Evropy vstoupil Mauthausen jako vyhlazovací tábor, v němž se v koncentrované podobě vyskytovalo vše, co nacisté vymysleli a používali k mučeni a ubíjení lidí.

Tisíce a tisíce lidí zde bylo usmrceno v rámci tzv. zvláštního zacházení (sonderbehandlung). Vězňové byli likvidováni zastřelením na popravišti ve stráni za blokem č. 20, v popravčí komoře pod táborovým vězením - bunkrem). Popravovalo se i na dalších zařízeních umístěných v objektu bunkru: na šibenici, popravní židli, udušením v zinkové rakvi nebo v plynové komoře, v níž se používalo cyklonu B.

K usmrcování lidí nacisté vymysleli a v Mauthausenu používali ještě celou řadu jiných způsobu. Běžnou praxí bylo, že nepohodlní" vězňové (např. židé) bylí za noci vhazování nebo naháněni do elektrických drátů. Na některých komandech (russeniagr, strassenbau III, Wiener-Graben aj.) byli vězňové běžně stříleni. V hlášeních esesmanů se tento způsob vraždy označoval jako „zastřelení na útěku".

Podle údajů, které nelze považovat za zcela úplné, bylo od 10. října 1941 do 10. října 1942 v Mauthausenu zastřeleno „na útěku" 565 vězňů, tj. v průměru půldruhého vězně denně.

Mnoho nemocných a k práci již nepoužitelných vězňů bylo v Mauthausenu likvidováno aplikací benzinové injekce do srdce nebo žil (herzinjektion). Benzinové injekce často píchal SS-standortarzt dr. Krebsbach, vězni přezdívaný Spritzbach. Také v tomto případě nejsou k dispozici úplná čísla. O používání toho způsobu vraždění si je možno učinit určitou představu z toho, že např. 7. února 1942 bylo injekcí likvidováno 21 vězňů; 13. 2. 1942 — 17; 24. 3. 1942 — 109; 28. 3. 1942 — 84; 29. 3. 1942 — 141; 17. 6. 1942 — 21 vězňů apod. V uváděných příkladech se jednalo většinou o vězně české národnosti.

Nezjištěný počet vězňů byl usmrcen v pojízdné plynové komoře výfukovými plyny. Tato pojízdná komora — uzpůsobené kryté policejní auto —, Poláky příznačně nazvané „dušegubka", pojížděla mezi Mauthausenem a Gusenem a při každé cestě stačila usmrtit okolo třiceti vězňů. Podle svědectví B. Bardoně z Ostravy-Radvanic, který pracoval jako mechanik v ústředních garážích koncentračního tábora Mauthausen od února 1942 do května 1945, byla pojízdná plynová komora ve 32 případech řízena esesmanem Hartlem a v dalších 15 jízdách esesmanem Gerbichem a dalšími. Podle jeho svědectví se celkem jednalo o 47 jízd a pří každé z nich bylo likvidováno 30—40 vězňů.

Bezpočet lidí byl esesmany, blokáči a kápy ubit, oběšen nebo utopen na blocích a pracovních komandech. V žulovém lomu byli lidé kamenováni, shazováni z padesátimetrové skály, topení v potoce nebo prostě ubíjeni násadami od krumpáčů či lopat.

V květnu 1942 byli nemocní vězňové z bloku 19 po skupinkách 20—30 osob odváděni do blízkého lesíka „sbírat maliny" (himbeerpflucken) a tam postříleni. V dubnu 1945 bylo několik set vězňů z tzv. třetina tábora v Mauthausenu otráveno kávou. Neobyčejně drastickým způsobem likvidace vězňů bylo „popravování hladem" označené jako „Aktion K". Tento způsob byl již v zimě 1941—1942 použit proti sovětským válečným zajatcům a později byl praktikován vůči vězňům na izolovaném bloku č. 20, kde jeden litr polévky připadl na 10 vězné. Odhaduje se, že takovýmto způsobem bylo zahubeno 5500—6000 lidí.

Asi 10 km od Lince se nacházel zámeček Hartheim, který spadal do mauthausenského komplexu. Tam byly prováděny masové vraždy nevyléčitelných a duševně chorých vězňů nejen z Mauthausenu, ale také z Dachau, Buchenwaldu a jiných táborů. Z Mauthausenu do Hartheimu byli vězňové odváženi starým upraveným autobusem říšské pošty, který Španělé pojmenovali „Fantoma". Oběti zde usmrcovali oxidem uhelnatým v plynových komorách nebo injekcemi. Mrtvoly byly spalovány ve dvou krematoriích a popel odvážen. V Hartheimu bylo zavražděno a spáleno na 5 tisíc vězňů.

Velmi mnoho těchto vražd vězňů se v oficiálních hlášeních správy mauthausenského koncentráku objevovalo jako úmrtí v důsledku onemocnění (nejčastěji zápalu plic) nebo jako různé druhy sebevražd vězňů, například Freitod durch Erhängen (oběšení), durch Elektrozaun (skok do elektrických drátů), durch Sprung in die Tlete (skok ze skály), durch Absturz (zřícení ze skály), durch Ertrinken (utopení), durch Blutkreislauföffnen (podřezání žil) atp.

V této souvislosti nelze opomenout ani skutečnost, že i v koncentračním táboře Mauthausen byly konány na vězních „lékařské a vědecké" pokusy. Např. na jaře 1942 bylo asi 15 mladých lidí zavřeno do cel bunkru a určeno k pokusům o šíření skvrnitého tyfu prostřednictvím vší. Po celou dobu experimentu se vězňové nesměli mýt, holit, dostávali minimální stravu a žili v naprosté izolaci. V roce 1942 byl konán pokus s vykastrovanými vězni a prostitutkami z místního nevěstince. V roce 1943 byly v Mauthausenu konány pokusy na vězních s různými druhy výživy, s polyvalentnímí séry apod.

Podle dostupných pramenů nacisté v Mauthausenu zavraždili a jinak umučili 122767 vězňů. V publikovaných materiálech se uvádějí tyto počty zavražděných a zahynulých příslušníků jednotlivých států: SSSR 32 180, Polsko 30 203, Maďarsko 12 923, Jugoslávie 12 890, Francie 8203, Španělsko 6502, Itálie 5750, Československo 4473, Řecko 3700, Německo 1500, Belgie 742, Rakousko 235, Nizozemí 77, USA 34, Lucembursko 19, Velká Británie 17, ostatní státy a národy 3160.